Co se můžeme naučit od počítačů

Nulový tah a metoda vymýšlení tahu

Vzpomínám si na událost, kdy jsem se poprvé setkal se šachovým programem. Bylo to někdy v roce 1982, kdy jsem si opatřil svůj první osobní počítač ZX Spectrum a získal od někoho šachový program. První partii jsem s ním prohrál, protože jsem nevěřil, že to může umět hrát šachy. Pak jsem ho okouknul a pohlídal si figurky a už neměl šanci. Od té doby se šachové programy (ale samozřejmě také hardware) zlepšily naprosto nepředstavitelným způsobem. Pravidelně pořádají mistrovství světa programů. Nijak jsem se o problematiku počítačového šachu nezajímal a teprve nedávno jsem pochopil pojem nulového tahu. Myslím, že tato metoda by mohla zlepšit i naše šachové uvažování. Trik programátorů s nulovým tahem je velmi efektivní metoda jak rapidně zmenšit počet hodnocených pozic při vypočítávání optímálního tahu.

Nulový tah
Podstata funkce nulového tahu spočívá v tom, že předpokládáme, že strana, která je v šachové pozici na tahu, může dalším tahem pozici vždy zlepšit. Hodnota pozice velmi zjednodušeně spočívá ve sečtení hodnot figur, opravených podle jejich aktuální pozice, zhodnocení jejich stability a působnosti, bezpečí krále, odečtení pozičních slabin atd. - algoritmus hodnocení je utajované Know-how šachových programátorů. Silní hráči většinu pozic zhodnotí rychle pohledem a na základě zkušeností a velké zásoby známých vzorů v paměti posoudí rozdílové prvky pozice.

Jestliže tedy uvažujeme nějaký tah a předpokládáme čistě teoreticky, že soupeř neodpoví žádným tahem (nulový tah) a následující tah (druhý bezprostředně za sebou) pozici nijak nezlepší, tak ten první navrhovaný tah není pravděpodobně ten nejlepší, který hledáme a můžeme ho vyřadit z propočtu. Tímto způsobem se podstatně sníží počet hodnocených pozic. Metodu nulových tahů nemůžeme například použít v pozicích zugzwangu, kdy povinnost táhnout je vlastně nevýhoda, nebo v pozicích kdy je král v šachu. Zugzwang ale většinou vzniká v jednoduchých pozicích koncovek, kdy už je na šachovnici málo figur a pěšců.

Myšlenka nulového tahu se skrytě objevuje i v metodě uvažování popsané v knize Jeremy Silmana "How to reassess your chess" (Jak přehodnotit vaše šachy) . Jedním z kroků v úvahách je vytvoření v představě "pozice snů", jakési cílové pozice, do které se chceme z dané pozice dostat. Ta snová pozice je vlastně cíl po nulových tazích soupeře (protože zatím nevíme jaké tahy soupeř odpoví).  Pokud soupeř prohlédne naše záměry, bude se svými tahy určitě snažit nám zabránit v dosažení snové pozice a naopak bude prosazovat svoji snovou pozici. Potom rozhodne kdo má realističtější představy, kdo přesněji počítá, neboli kdo šachu lépe rozumí, čili je silnější hráč a také kdo udělá nejméně chyb.

Metodika propočtu variant  z dané pozice a eliminace špatných tahů předpokládá výběr tahů kandidátů  (TK), které je potřeba uvažovat a jejich následky propočítávat. První z kandidátů by měly být tahy násilné:  šachy, vzetí figur či pěšců, krytí nekrytých figur nebo polí, aktivizování pasivně stojících figur, snaha o výměnu dobře útočně (aktivně) stojících a důležitých obranných figur soupeře. Nejsou-li takové tahy možné, pak je potřeba se podívat po profylaktických tazích (Nimcovičovo překrývání), blokádě atd. Pokud uděláme výčet TK, které jsou v souladu s požadavky pozice a vedou k naší pozici snů, pak nastane systematický propočet a kontrola na taktickou bezvadnost navrženého pokračování. Pečlivě musíme při propočtu "hlídat" soupeřovy možné protiúdery  a vždy jeho nejsilnější obranné či protiútočné tahy. Předpokládat, že soupeř nějaké silné tahy neuvidí, je pouze lhaní si do kapsy. Když si uvědomíme, že v nějaké pozici střední hry může být 20 až 30 prvních tahů a stejně tolik odpovědí, vyjde nám tisíce pozic, které bychom měli spolehlivě ocenit zda jsou pro nás výhodné či nevýhodné. Pro počítač je to rutina, ale pro unavený a často netrénovaný lidský mozek je to velká dřina. Proto jakékoli proklestění stromu variant je vítané. K tomu by měly sloužit pojmy "nulový tah" - eliminuje slabé tahy a také je důležité objevit tahy "zabijáky", to jest tahy, které trumfují ostatní tahy svou rozhodující silou:  šachy (maty), sebrání cenných figur soupeře (oběti), napadení cenných figur... Naštěstí toto důkladné prohledávání není vždy nutné dělat v každé pozici, ale jenom v kritických pozicích, kdy se rozhoduje o dalším průběhu hry.

Metoda uvažování
Nyní ještě velmi zjednodušeně k té Silmanově metodě uvažování před tahem. Počítání stovek variant po TK bude úplně ta poslední operace. Nejdříve totiž musíme nad pozicí provést "stragegické" úvahy vojevůdce v následujícím pořadí.

1. Oceníme poziční prvky, bezpečí postavení krále, materiální poměry, plusy a minusy ve figurovém materiálu, ve vzájemném postavení pěšců a figur. Důležité je odhadnout, zda je pozice lepší nebo horší, zda je možné objektivně hrát na výhru nebo bojovat o remízu.

2. Stanovíme si generální linii boje, prostory s výhodami a s větší aktivitou. Jakmile stanovíme prostor dalšího boje, zhodnotíme hrozby soupeře a naše perspektivy, vytvoříme si pozice snů, kterých chceme ideálně dosáhnout.

3. Stanovení TK provedeme až nakonec, protože ty musí být v souladu s požadavky a možnostmi pozice.

4. Po výběru TK začíná konkrétní propočet variant a hodnocení konečných pozic do takové hloubky a v takovém rozsahu do jakého jsme v daném čase a s našimi mentálními dovednostmi schopni.

Šachoví velmistři většinou vidí nejlepší tah okamžitě na základě rychlého ocenění pozice a odhadu nejlepšího rozestavení daných figurek.  Jejich intuice a cit pro případné nebezpečí je spolehlivě naviguje ve většině pozic. Rutinním propočtem si pouze zkontroluji správnost svého odhadu.

Ještě jedna praktická rada, na kterou jsem přišel sám:  Když máte už vymyšlený tah, tak než ho uděláte, zkontrolujte si, co ta figurka (pěšec) kontroluje a jaké funkce plní tam kde právě stojí. Uvědomte si, že po tahu už ty funkce plnit nebude a umožní tím soupeři tahy, které nyní nejsou možné a podvědomě o nich neuvažujete. Vadí to? Nevadí, tak je možné tah zahrát. Zkušený hráč si samozřejmě takové otázky neklade, protože to všechno prostě vidí stejně jako vidíte před vámi na chodníku sloup a nenarazíte do něj.

Na závěr ještě jeden můj názor k zamyšlení o charakteru naší současné klubové činnosti (středy 15:30). V této sezoně jsme začali pořádat hodinové přednášky (demonstrace zajímavé partie, nebo rozbor některých pozic ze soutěží). Je to málo, ale alespoň něco. Potom se hraje bleskový turnaj 2x10 minut na 7 kol. Myslím si, že v klubu je řada mladých hráčů, kteří mají potenciál výkonnostního růstu a mají zájem se zlepšovat. Někteří (3 ? nevím) soustavně pracují s J. Sýkorou, ale další jsou odkázáni sami na sebe a pro ně získání návyků systematického uvažování nad pozicí během bleskové partie není možné. Chybí čas na hraní vážné partie a čas na rozbor partie a odstraňování chyb v šachovém myšlení. Pokud se v tomto něco nezmění, bude naše výkonnost stagnovat a brzy se to projeví i na výsledcích a poklesu zájmu. Bývalý mistr světa M. Botvinnik měl v Moskvě šachovou školu, ze které mimo jiné vyšel také mistr světa Garry Kasparov. Botvinnik výslovně zakazoval svěřencům hraní bleskových partií a prosazoval hluboké analýzy partií a kritických pozic.

"Chess mastery essentially consists of analysing chess positions accurately." - Botvinnik
(Šachové mistrovství v podstatě spočívá v přesné analýze pozice)
Vysvětlení je prosté. Taktické umění se dá totiž nacvičit řešením dostatečného počtu úloh jako řemeslo a to zvládne lepší šachový program lépe než mistr světa. Ale kde nic není, ani smrt nebere. Problém ale je odhalit vnitřní skrytou logiku pozice a její dynamiku. To už počítače nejsou schopné zvládnout, protože nemají intuici a nápady a nevidí za svůj horizont. Člověk přemýšlí na základě analogií a plány mu naskakují v mysli asociativně.

Související články:
Hodnocení pozice
Propočet variant šachové pozice